Tiskový výstup informačního systému abART - výstava/akce


 
Zpracovávám požadavek,
čekejte prosím ...
 

 

Rytmy + Pohyb + Světlo: Impulsy futurismu v českém umění

termín konání: 2012/10/18 - 2013/01/13
místo konání: Výstavní síň Masné krámy (Plzeň (Plzeň-město))

výstavy/akce
vyhledávací lišta
podrobný filtr: umožňuje vyhledávání podle: instituce, obce, pořadatele a předmětu. Další vyhledávací pole mohou přidávána podle potřeb a požadavků.
- instituce: pro vyhledávání instituce kde se výstava konala (např. galerie václava nebo i *špál)
- obec: pro vyhledávání institucí dle obce, kde se výstava konala (např. Kolín nebo i *brod)
stav podrobného filtru (nastaven/není nastaven)
vyhledávací pole (mohou se kombinovat):
- název: pro vyhledání názvu výstavy (např. mladí nebo i %mladí)
- termín: pro vyhledání začátku výstavy, ve formátu RRRR/*M/DD (např. 2006/05)
potvrzení výběru (ikona vyhledat nebo klávesa enter).
Zástupné znaky pro vyhledávání jsou * (pro více znaků) a ? (pro jeden znak).
Podrobný filtr není obsažen ve volné verzi abARTu!.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                         Hledej
Název:  Termín konání:
Rytmy + Pohyb + Svět
druh výstavy: Společná
Doba konání (katalog): 2012/10/19 - 2013/01/13
Doba konání (dokument): 2012/10/18 - 2013/01/13
poznámka, doprovodný program: Nejvýznamnější výstava připravená Západočeskou galerií v Plzni v roce 2012 představuje reprezentativní výběr českého umění první třetiny dvacátého století s tematickým zaměřením na zachycení a evokaci pohybu, rychlosti a dynamiky. Toto téma se v návaznosti na rostoucí dynamiku moderního života dostalo do popředí zájmu především u italských futuristů, od nichž se buď přímo, nebo zprostředkovaně rozšířilo i do českého moderního umění. Výstava sleduje cesty, jimiž se futuristické principy zhruba v letech 1910–1930 do českého umění dostávaly, podoby, jakých zde nabývaly, a významy, jež s nimi autoři spojovali. Vystavena jsou díla Františka Kupky, Emila Filly, Otto Gutfreunda, Bohumila Kubišty, Růženy Zátkové, Václava Špály, Josefa Čapka, Antonína Procházky, Vincence Beneše, Josefa Váchala, Vlastislava Hofmana, Františka Foltýna, Josefa Šímy, Františka Bílka, Zdeňka Pešánka a dalších. Celkem je prezentováno na 120 vybraných děl zapůjčených z 25 muzeí a galerií či soukromých sbírek. Výstava je koncipována interdisciplinárně a ukazuje vedle výtvarného umění i různá technická řešení zachycení pohybu, rychlosti a dynamiky (optické přístroje, chronofotografie, film).

České moderní umění desátých let 20. století se tradičně spojovalo s kubismem, což však značně zúžilo spektrum projevů tehdy aktuálních výtvarných proudů. Vedle kubismu byly více sledovány pouze vazby k expresionismu, zejména pro nepřehlédnutelnou symboliku existenciálních témat. Jiné podněty (např. futurismus, orfismus, abstrakce) nebyly ještě v českém umění dostatečně analyzovány. Platí to zejména o futurismu, který je stále chápán ve velmi zúženém pojetí. Redukuje se na zachycení moderního světa či mašinismus, vedle toho jsou (právem) kritizovány jeho militantní polohy. Už se však nemluví o myšlence intuitivního poznání vycházející z Bergsona, jež se snaží vizuálně obsáhnout vnitřní život věcí, nebo o abstraktním ztvárnění rytmů či duševních stavů.

Zaměření na tyto přehlížené otázky je úkolem této výstavy. Sleduje cesty, jimiž se futuristické principy do českého umění dostávaly, podoby, jakých zde nabývaly a významy, jež s nimi autoři spojovali. Nabízí tedy poněkud jiný úhel pohledu na české umění první třetiny 20. století.

Jelikož problematika zachycení pohybu přesahuje čistě výtvarnou oblast, byl zvolen interdisciplinární přístup – prologem výstavy jsou optické přístroje a chronofotografie, které už od 19. století pohyb vizuálně zachycovaly. Následují výtvarná díla (obrazy, plastiky, kresby, návrhy) od náznaků řešení otázek pohybu ze začátku dvacátého století po dvacátá až třicátá léta. Vedle samostatného zkoumání pohybu a přírodní dynamiky u Františka Kupky, jež bylo s futurismem souběžné, se zaměřují na inspirující roli Bergsonovy filosofie (např. u Otty Gutfreunda), na podněty převzaté z futuristických teorií a manifestů (např. u Josefa Čapka nebo S. K. Neumanna) a na zprostředkující úlohu francouzských malířů kolem Roberta Delaunaye, kteří futuristické principy inovativně transformovali (podobně u nás např. Antonín Procházka). Po první vlně futuristických impulsů z let 1912–1915 se tento směr vrací ještě na začátku dvacátých let, iniciován návštěvou Filippa Tommase Marinettiho v Praze (zejména v nové koncepci umění u Karla Teiga). Celou problematiku uzavírají návrhy kinetických plastik Zdeňka Pešánka, které jako novum v českém umění využívaly moderních technologií, nebudou opomenuty ani počátky filmu.

Podnětem ke vzniku této výstavy byla otázka, zda a eventuálně jak české umění první třetiny dvacátého století reflektovalo myšlenky přicházející z italského futurismu. České prostředí bylo vůči tomuto směru v desátých letech hodně zaujaté a jednostranné. Provokace a skandály, kterými se futurismus prosazoval, byly natolik nepřijatelné, že zamezily nebo zbrzdily uvažování o nových myšlenkách, jež futurismus přinášel. Nikoliv však absolutně. Futuristické principy do českého umění pronikaly, i když dílčím způsobem, oklikou, zprostředkovaně.

Z tematické a formové šíře futurismu, která ještě česká na hlubší analýzy, je na výstavě představen prioritně jeho hlavní motiv spjatý s moderní dobou – pohyb a dynamismus. Východiskem byla desátá léta, od nich se zkoumání odvíjelo směrem vpřed, ale i nazpět, k předstupňům. Přestože futuristé vyhlašovali kategorický rozchod s veškerou minulostí, má jejich koncept rychlosti a dynamiky zřetelné vazby na předchozí způsoby vizuálního zachycení pohybu. K nim patří ornament, který byl na přelomu devatenáctého a dvacátého století vnímán jako symbolické zachycení časového proudu buď ve formě nekonečné linie, nebo geometrického rytmu. Jiný způsob vizualizace pohybu předváděly optické přístroje, velmi populární v 19. století. Na základě „paměti oka“ byly různé varianty kouzelných bubnů a obdobných přístrojů schopny iluzivně evokovat jednoduchý pohyb a staly se tak předchůdcem filmového pásu. Čas tehdy zviditelňovaly také chronofotografie, série snímků jednotlivých fází pohybu v minimálních časových odstupech. Stály na pomezí vědy, dokumentu a umění a byly prokazatelnou inspirací nejen pro futuristy, ale i pro paralelní realizace Františka Kupky nebo Marcela Duchampa.

Ve dvacátých a třicátých letech se dynamismus přesouvá na jiná pole. Avantgarda nově formuluje otázku umění v moderní společnosti, usiluje o spojení umění a technických a civilistních aspektů, o přesahy do mimoumělecké reality. Dynamismus se přesouvá do reálného času. Vznikají první světelně-kinetické plastiky, které už pohyb nezobrazují, ale – jak předpověděli futuristé – začínají ho samy vytvářet. Roste rovněž význam moderních „technických“ médií, fotografie a experimentálního filmu. Zejména film splňoval téměř všechna kritéria dynamismu moderní doby: nové technické médium, masové sdílení, možnost práce s pohybem, časem a vizuálními efekty, nehmotná malba světlem místo statického malovaného obrazu. Experimentální abstraktní filmy měly přímé spojení s malbou, ale to, co obraz dokázal jen naznačit, film uskutečňoval.

Výstava je rozčleněna na sedm oddílů. Část nazvaná KOUZELNÉ BUBNY A CHRONOFOTOGRAFIE představuje optické přístroje pracující se sekvencemi rozkreslených pohybových fází, vedle toho ukazuje chronofotografie Étienna-Julese Mareyho snímající pohyb v rychlém, okem nezachytitelném sledu za sebou. POHYB JAKO NÁMĚT vedle tradičních (ovšem nově výrazně aktualizovaných) námětů, jako byl například tanec, zachycuje dynamická témata technické civilizace – auta, tramvaje, vlaky (Bohumil Kubišta). Oddíl nazvaný RYTMUS A ČAS se věnuje ornamentu, který je abstraktním zachycením časového proudu a byl východiskem prací Františka Kupky a Vojtěcha Preisiga. Téma DYNAMICKÝCH SIL A SIMULTÁNNOSTI je založeno na konceptu linií-sil, které vyjadřují vnitřní dynamiku předmětů i figur (Otto Gutfreund), simultánnost je pojata jako syntéza viděného a myšleného, průnik hmotného a duševního světa, spojení smysly vnímatelného motivu s abstrahovanou geometrickou strukturou (Bohumil Kubišta). Podobně vyjadřují vnitřní energii věcí a figur práce v části BAREVNÉ STUPNICE, kde posuny tvarů a stupňování barevnosti vnášejí do malby časový rozměr (Antonín Procházka). Předposlední oddíl, nazvaný CIVILIZAČNÍ DYNAMISMUS, se tematicky zaměřuje na moderní svět, který ukazuje v rozmanitých projevech – od tradiční sochy (Otakar Švec) k materiálové plastice a objektu (Vincenc Makovský), od zobrazivé malby (Josef Šíma) k abstrakci (František Gross, Zdenek Rykr). Konečně díl s názvem KINETISMUS A OBRAZY V POHYBU předvádí využití reálného pohybu v kinetické plastice (Zdeněk Pešánek), u dynamických světelných projekcí a experimentálního filmu (Karel Valter, Irena a Karel Dodalovi).Předstupně je možné spatřovat v avantgardní fotografii, která s dynamikou světla a stínu pracovala (Jaroslav Rössler, Jaromír Funke).

Výstava RYTMY + POHYB + SVĚTLO tedy ukazuje, že se myšlenka zachytit, evokovat, předvést pohyb, kterou do značné míry inicioval futurismus, odvíjí několika směry. Jeden zachovává tradiční umělecké formy a míří k symbolickému abstraktnímu výrazu, další se přiklání ke konceptuálnímu využití či znakovému jazyku a konečně třetí zapojuje do výtvarného díla reálný pohyb. Všechny tři metody, každá jiným způsobem, se dotýkají futurismu, ale jeho podněty už zpracovávají samostatně a po svém.

Výstava odkrývá přehlížené souvislosti české a evropské tvorby a zároveň ukazuje spojitost moderního výtvarného umění s tehdejší vědou a technikou i dobovými myšlenkovými proudy, její záběr je tedy širší než čistě výtvarný.

Výstavu připravila Alena Pomajzlová, jež se futurismem zabývala už dříve (naposledy při výstavě Růženy Zátkové r. 2011 v Císařské konírně na Pražském hradu), ve spolupráci s Ladou Hubatovou-Vackovou, Jitkou Matulovou, Lenkou Pastýříkovou a Tomášem Pospiszylem.

 

instituce:
obec:
pořadatel:
předmět: