Tiskový výstup informačního systému abART - výstava/akce


 
Zpracovávám požadavek,
čekejte prosím ...
 

 

Galerie umění Karlovy Vary ...ze sbírky

termín konání: 2009/03/17 - 2009/04/26
místo konání: Galerie umění Karlovy Vary (Karlovy Vary (Karlovy Vary))

výstavy/akce
vyhledávací lišta
podrobný filtr: umožňuje vyhledávání podle: instituce, obce, pořadatele a předmětu. Další vyhledávací pole mohou přidávána podle potřeb a požadavků.
- instituce: pro vyhledávání instituce kde se výstava konala (např. galerie václava nebo i *špál)
- obec: pro vyhledávání institucí dle obce, kde se výstava konala (např. Kolín nebo i *brod)
stav podrobného filtru (nastaven/není nastaven)
vyhledávací pole (mohou se kombinovat):
- název: pro vyhledání názvu výstavy (např. mladí nebo i %mladí)
- termín: pro vyhledání začátku výstavy, ve formátu RRRR/*M/DD (např. 2006/05)
potvrzení výběru (ikona vyhledat nebo klávesa enter).
Zástupné znaky pro vyhledávání jsou * (pro více znaků) a ? (pro jeden znak).
Podrobný filtr není obsažen ve volné verzi abARTu!.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                         Hledej
Název:  Termín konání:
Galerie umění Karlov
druh výstavy: Společná
Doba konání (dokument): 2009/03/17 - 2009/04/26 - galeriekvary.cz/vystavy/archiv-vystav/vystavy-2009/galerie-umeni-karlovy-vary-ze-sbirky
poznámka, doprovodný program: Na sklonku roku 2008 vydala Galerie umění Karlovy Vary obrazovou publikaci pod názvem Galerie umění Karlovy Vary … ze sbírky, ve které publikuje osmdesát tři obrazů a soch ze svých přebohatých sbírkových fondů. Publikace přibližuje pouze kmenový fond sbírek karlovarské galerie. Sbírky její ostrovské pobočky nejsou tentokrát prezentovány z důvodu, že charakteristika sbírek grafik a kreseb byla již zpracována v katalozích výstav Rady galerií České republiky v roce 2004 a 2008. Ojedinělá sbírka grafické tvorby německých autorů působících v Čechách se rovněž dočkala katalogové podoby v roce 1992 a 2007.Galerie umění Karlovy Vary byla založena 1. ledna 1953. Téhož roku, 22. listopadu byla otevřena první stálá expozice českého a od roku 1959 i slovenského umění. Expozice po nejrůznějších stavebních úpravách budovy nakonec zakotvila v tzv. hlavním sále, prostoru, který od dob postavení budovy v letech 1911–1912 sloužil jako Kunsthalle pro místní spolek německých umělců. Na přelomu let 1981/1982 byl vydán jediný sbírkový katalog galerie představující české a slovenské umění 20. století z pera PhDr. Miroslava Racka, pracovníka regionálního oddělení Národní galerie v Praze. Po dvou rozsáhlých výstavách galerie v roce 2000 a 2001 bilancujících rozsah a kvality malířských a sochařských fondů byla stálá expozice galerie rozšířena do dalších dvou sálů 1. patra budovy. Také její současná podoba, co nejvíce odpovídající vydané nové publikaci, opakuje toto výstavní schéma a v počtu devadesáti šesti obrazů a deseti soch zve na poznávací pouť za českým výtvarným uměním 20. a 21. století. Pracovníci galerie tentokrát radikálně proměnili výstavní koncept. Na rozdíl od předchozích instalací, vždy upřednostňujících etapy výtvarného vývoje první poloviny 20. století, zvolili přinejmenším paritní zastoupení celého uplynulého století a v několika dílech zachytili i nejnovější aspekty uměleckého dění z let 2000 – 2008. Jakkoliv by se mohlo zdát, že v nové expozici vévodí časová posloupnost, a tedy snaha vykládat dějiny umění jakoby v celku, nebyly tyto zřetele dominantní. Autoři spěli k interpretaci, která vyplynula z akvizičních (sbírkotvorných) daností galerie, tedy z toho, jaká díla co do významu a kvalit se podařilo nashromáždit za uplynulých padesát pět let; a jaké období či problematiku českého umění by bylo možné vyjevovat v zajímavém a neopakovatelném komplexu. Velké odborné pozornosti se proto dostalo přelomu 19. a 20. století s jeho „novými výpravami“ za českou krajinomalbou v dílech Jakuba Schikanedera, Miloše Jiránka, Antonína Hudečka a Antonína Slavíčka a dalších, neboť ta byla v hojnosti do sbírek získávána. Obraz Cirkus z roku 1911 od Bohumila Kubišty posune pozornost návštěvníka k radikálnímu formálnímu zvratu ve výtvarné řeči, charakteristickém pro první a druhou dekádu 20. století. Nástup české moderny byl nemyslitelný bez přímých evropských kontaktů a inspirací, zejména na kubizující prostředí Paříže a expresivní Drážďany a Mnichov. Působivá díla Josefa Čapka, Emila Filly nebo Antonína Procházky a Václava Špály napovídají do jaké specifické podoby „českého kuboexpresionismu“ autoři dospěli. Poválečný sociální civilismus přinesl českému umění neokoukaného prostého hrdinu, obyvatele měst a venkova v jeho každodenním životě a také „v krásách všedního dne“, mnohdy zprostředkovaných pobytem v kavárnách či jinými zábavami, ale i vkořeněním do cyklického venkovského života, jak přibližují obrazy Pravoslava Kotíka, Františka Muziky nebo Oldřich Kerharta. Obrazy autorů z okruhu skupiny Devětsil, ale i díla neoklasicistní orientace Jana Zrzavého nebo Otakara Kubína patří k nejharmoničtějším dílům expozice, jež lahodí oku snad každého návštěvníka.Jen čtyři obrazy, dva od Jindřicha Štýrského, jeden od malířky Toyen a pozdní dílo Františka Janouška naznačují fantazijní a hybné nadreálné zdroje českého surrealismu, po kubismu nejdominantnějšího směru ve vývoji české meziválečné avantgardy. Přestože galerie vlastní rozsáhlou kolekci děl z válečného období 40. let 20. století, tentokrát byly jednotlivými obrazy Františka Grosse, Kamila Lhotáka a Václava Hejny či Zdeňka Sklenáře jenom naznačeny „objevy“ spojené s technickou civilizací a extrémními válečnými prožitky. Tato redukce podobně jako další, dotýkající se projevů české krajinomalby, byla zvolena z důvodu, že předchozí letité expoziční principy se jim věnovaly s velkou pozorností. A také proto, že stěžejním jádrem nové expozice se staly informální projevy šedesátých let. Jejich přínos, smysl a umělecké hodnoty vyrostly ze srovnání s uměním, které jim předcházelo v 50. letech 20. století, jenž vycházelo ze závazných ideologických požadavků a oficiálního programu socialistického realismu. Účast našich umělců na EXPO 58 v Bruselu, kdy měli možnost se seznámit s aktuálním světovými tendencemi; nové zhodnocení významu české avantgardy na velkých výstavách v Brně a Praze, stejně jako možnost vytvářet výtvarné skupiny, stimulovalo zásadní proměnu umělecké atmosféry v 60. letech. Hledání vlastní výtvarné identity obracelo pozornost autorů k novým technikám, formálním experimentům a preferenci osobní výtvarné zkušenosti. Také v českém umění „zlatých šedesátých“ se objevují projevy lettristické, konstruktivní, popartové a především abstraktně informální, někdy také označované jako strukturální abstrakce. Z ní se v expozici představují díla Mikoláše Medka, Josefa Istlera, Zbyška Siona a Čestmíra Kafky, jehož obraz v reprodukci zdobí přebal nově vydané publikace.Celý další blok je věnován posunům v krajinomalbě 70. a 80. let 20. století. Už to není ona na první pohled vizuálně srozumitelná podoba krajiny a jejího přírodního rámce, spíše se jedná o výtvarnou tresť nejrůznějších interpretačních úhlů rozkrývajících obsah a poselství soudobého přírodního prostoru pro lidskou existenci. Boštíkovo meditativní Pole červené vyzařuje duchovní energii, Olga Karlíková zvedá „oči diváků“ k oblakům a stopám letících ptáků. Karel Valter zase zdůraznil růst i zánik vegetace i prapůvodní životodárné přírodní síly; smaragdové zeleně vévodí plátnu Františka Hodonského. Také čelný představitel současné krajinomalby malíř Ivan Ouhel je v expozici zastoupen. Závěrečný komplex děl expozice ukazuje, jak soudobí výtvarníci navazovali a navazují na figurální projevy představitelů moderny 1. poloviny 20. století zejména v linii, která se zamýšlela nad osudem člověka. Lidská postava, osamocená, obnažená a tím zranitelnější, se proměnila v synonymum duchovního i společenského útisku totalitního období 70. a 80. let 20. století v plátnech Václava Bláhy nebo Jiřího Sozanského a dalších. Atmosféra obrazů Jitky a Květy Válových ztěžkla, v kompozici, barevnosti, v rukopise, a se stala chmurnou existencionální výpovědí o člověku a době. Teprve postmoderní generace umělců, v expozici zastoupená projevy Františka Skály nebo Petra Nikla, vyvázala figuru z tíživého objetí doby a dala jí nové výtvarné a umělecky kreativní hodnoty v odstupu, lehkosti či hravosti a absolutní tvůrčí svobodě. Až do 26. dubna 2009 doplňuje novou stálou expozici ještě mimořádná „bonusová“ kolekce padesáti tří obrazů a plastik vystavených v přízemních sálech galerie jako jedna z možných variant výběru z tisíce obrazů a tří set plastik, které jsou uloženy v depozitářích galerie.

 

instituce:
obec:
pořadatel:
předmět: