Tiskový výstup informačního systému abART - osoba


 
Zpracovávám požadavek,
čekejte prosím ...
 

 

Huttová Zlata

* 8.5.1935 Praha
+ 13.6.2001
galerijní pracovnice, překladatelka, publicistka

osoba
vyhledávací lišta
podrobný filtr: umožňuje vyhledávání podle: místa narození, data úmrtí, místa úmrtí, oboru). Další vyhledávací pole mohou přidávána podle potřeb a požadavků.
- místo narození: pro vyhledávání místních rodáků (např. Kolín nebo i *brod)
datum úmrtí: ve tvaru den, měsíc, rok. Pole mohou být vyplněna libovolně (např. denní výročí - pole den 25 pole měsíc 12 , měsíční výročí - do pole měsíc 3, výročí roku - do pole roku 1956).
- místo úmrtí: pro vyhledávání osobností (např. Kolín nebo i *brod)
- obor: pro vyhledávání oboru osob (např. malířstí nebo i *vazba)
stav podrobného filtru (nastaven/není nastaven)
vyhledávací pole (mohou se kombinovat):
- příjmení: pro vyhledání všech příjmění osoby (např. Bočkayová-Omiliaková Klára - lze zadat jak bočkayo nebo i omili)
- jméno: pro vyhledání obou jmen (např. Karel Jaromír Erben - lze zadad jak karel nebo i jaromír)
- datum narození: ve tvaru den, měsíc, rok. Pole mohou být vyplněna libovolně (např. denní výročí - pole den 25 pole měsíc 12 , měsíční výročí - do pole měsíc 3, výročí roku - do pole roku 1956, kulatá a významné výročí - do pole rok ???0, nebo *5).
potvrzení výběru (ikona vyhledat nebo klávesa enter).
Zástupné znaky pro vyhledávání jsou * (pro více znaků) a ? (pro jeden znak).
Podrobný filtr není obsažen ve volné verzi abARTu!.
 
 
 
 
 
 
 
 
 
                         Hledej
Příjmení:  Jméno:  Datum narození: . .
Huttová Zlata
pohlaví: F
web: http://encyklopedie.cheb.cz/cz/osudy-a-tvare-chebu/zlata-huttova

poznámky:
NK ne - 2013/04

žena Ervína Hrycha *1929 a Bojmíra Hutty *1920

Její životní příběh byl dost nevšední. Narodila se v Praze 8. 5. 1935, žila jen s matkou, zakládající členkou komunistické strany (a mimo jiné bývalou manželkou spisovatele Gézy Včeličky). Idylickou část dětství prožila u dědečka a babičky v jihočeské Mladé Vožici, tu druhou část a také rané mládí prožila s maminkou v Praze a v Moskvě, kde matka pracovala na československém velvyslanectví. Odtud pocházela její perfektní znalost ruštiny, a proto také po návratu do Prahy vystudovala nejprve ruské gymnázium a poté na vysoké škole se věnovala slavistice: ruštině, češtině a literatuře. V roce 1958 promovala s výborným prospěchem jako filoložka s pedagogickou aprobací pro školy II. cyklu.

Matka jí od mládí vedla k novinařině a vůbec k písemnému projevu, naučila ji, jak dokázat vyjádřit myšlenky, pocity, názory. Na svou novinářskou vstupenku vzala Zlatu v roce 1956 na sjezd československých spisovatelů, kde se Zlata seznámila se svým prvním manželem, spisovatelem Ervínem Hrychem.

Po skončení vysoké školy odešla Zlata na umístěnku do Tábora, kde začala vyučovat (jak jinak?) češtinu a ruštinu na střední průmyslové škole strojní. Po třech letech – to byla povinnost čerstvých absolventů – se mohla rozhodnout, kam chce dál jít. A Zlata se rozhodla pro Prahu. Dostala místo redaktorky zahraničního vysílání v Československém rozhlasu a současně se ve svém volnu věnovala amatérskému divadlu a psala divadelní recenze.

Jako redaktorku (v té době byla již s Ervínem Hrychem rozvedená)ji rozhlas vyslal v roce 1961 udělat pořad do pohraničního Chebu. Byla to určitě její ´osudová´ reportáž. Na konci služební cesty za ředitelem chebské Galerie výtvarných umění, akademickým malířem Bojmírem Huttou, bylo po krátké známosti jejich manželství. ´Vyvdala´ dvě dcery, tří a sedmiletou, k nim za několik let přibyl ještě společný syn Tomáš.

V Chebu začala učit nejprve na základní škole, odkud přešla na střední zdravotnickou školu a gymnázium. Současně externě spolupracovala s chebským divadlem, psala recenze, přispívala jako dopisovatelka do regionálního tisku – tehdy plzeňské Pravdy a chebského Hraničáře. Její vřelý vztah k umění a kultuře obecně ji posléze přivedl do galerie na místo odborné pracovnice. Podílela se na přípravě výstav, koncertů, tematických přednášek, vydávání publikací a byla jednou z činných duší v Klubu přátel výtvarného umění.

Sice se s Bojmírem Huttou po delším čase rozvedli, ale práci v galerii se věnovala dál s plnou vervou. Však si také všude přítomná Zlatuška (jak jí říkali její přátelé) vysloužila za svoje názory na kulturní počiny ventilované v recenzích přezdívku ´Zlá tužka´. Její postřehy však byly vždy velmi trefné.

Příležitostně se věnovala průvodcovské činnosti pro ČEDOK, provázela různé zahraniční delegace. Kromě ruštiny zvládla velmi dobře i němčinu (začala se jí učit až v Chebu).

V tak exponovaném veřejném postavení prožila v Chebu i dva významné společensko-politické zvraty – rok 1968 a rok 1989. Oba ustála se ctí, bez ztráty kytičky.

Po roce 1990 vypomáhala u Okresního soudu v Chebu i u Policie ČR jako tlumočnice ruského jazyka při různých kauzách s ilegálními migranty z bývalého SSSR i z východního bloku. Jejím posledním pracovním působištěm bylo postavení vedoucí redaktorky v týdeníku Chebsko na počátku 90. let.


 

místo narození:
datum úmrtí:..
místo úmrtí:
obor: