Vladimír Svoboda. Malíř.
Narodil se 28. 1. 1937 v Jiříkovicích u Brna. Získal výtvarné vzdělání na škole uměleckých řemesel, kde brzy pochopil, že dělat umění bez dokonalé znalosti řemesla prostě nejde. A jak říká: „Přísahám na štětec a barvy.“ Zamiloval si krásné plochy, krásné věci a pevný řád, který se stal nosným prvkem ve všech jeho obrazech. A protože také ctí zákony barev a kompozice jsou jeho obrazy velmi působivé.
Pracuje s technikou, která je identická s gotickými deskovými obrazy, kde se nanáší křídová vrstva s nizoučkým reliéfem, která se potom protírá přes černou barvu nebo jiné barvy. Vzniká tak rastr, jakýsi záznam o akci, který je potom akademicky kolorován.
Jeho kreativnost a smysl pro humor se projevuje také v názvech jeho obrazů či v legendách, kterými často své obrazy doprovází. Např. název
obrazu „Kozolpes“ je spojen s povídáním jednoho vojáka z východního Slovenska o tom, jak u nich pokřížili ovcu aj psa a keď sa to vylíhlo, zubiska to malo, aj drápiska to malo, aj mlíko to dávalo, aj sa to samo hledalo, lebo to bol „kozolpes“. Nebo odposlouchané téma venkovských tetek: „A von ji tén tchoř zadávil tó slepico a taková to byla dobrá nosnica.“ Ztvárnil do obrazu: „Tetička furt někde lítajó.“
Protože Vladimír Svoboda je člověk pracovitý, visí plno krásných obrazů s hastrmany, čerty, rybami na koloběžkách v mnoha bytech jeho obdivovatelů doma i v zahraničí.
Vladimír Svoboda je malíř lyrický a brutální zároveň. Tento dojem se nás zmocňuje při prvním pohledu na jeho obrazy, při prvním nárazu. Zdá se nám, že Vladimír Svoboda by nejraději pomaloval celé zdi a pokračoval ještě na střeše. Jako by vtlačoval své malířské vidiny, svá malířská vyjádření do omítek a bylo mu jedno, jestli stodol nebo chrámů. Malování je to nedočkavé a dramatické. Jako by se chtěl spíše dozvědět než povědět. A to vše rychle, urputně a neústupně.
zdroj - ?
